Ztráta ze smrti milovaného člověka je obrovská a bolest, která ji provází, zdrcující, což ostatně potvrzuje i klasifikace náročných životních situací. Smrt životního partnera nebo smrt blízkého člověka je hodnocena jako jedna z nejnáročnějších životních krizí.

Již v roce 1969 Elizabeth Kübler-Ross definovala model truchlení, který je víceméně platný dodnes. Popisuje pět fází, které přijdou vždy po prodělaném šoku a v rámci kterých se lidé vyrovnávají se smutkem či tragédií, která je potkala. Jde o fáze popření, zlosti a agrese, smlouvání, deprese, akceptace. V současné době hovoříme spíše již jen o třech fázích, kterými prochází téměř všichni pozůstalí, a těmi jsou krátké období otřesu, období intenzivního zármutku a žalu a období uzdravování (rekonvalescence).

Proces truchlení sehrává v životě pozůstalých nezastupitelnou roli, neboť pomáhá pozůstalým naučit se žít sociálně přijatelným způsobem bez milovaného člověka. Truchlící si musí osvojit nový způsob bytí a tyto uvolněné city se musí naučit reinvestovat do jiných typů vztahů nebo objektů.

Jsem připravena nabídnout pomocnou ruku všem pozůstalým, kteří nezvládají vzniklou situaci, a provedu vás žalem, kterým trpíte. Jsem připravena vás vyslechnout, soucítit a sdílet s vámi zármutek. Pomohu vám zármutek pochopit a společně projdeme procesem truchlení.

Poradenství pro pozůstalé (stejně jako psychoterapie) může probíhat individuálně, pouze s jedním klientem, formou párového poradenství, které je zaměřeno především na páry, které přišly o dítě a nedokážou si být vzájemně dostatečnou oporou, dále formou rodinného poradenství, které je určeno celé rodině, neboť úmrtím blízkého je narušena její struktura, stabilita i fungování a v neposlední řadě i formou skupinového poradenství, které může být realizováno prostřednictvím terapeutické skupiny.

Svou pomoc nabízím i velmi specifické skupině klientů a tou jsou pozůstalí po sebevrazích. Uvědomuji si, že sebevražda blízkého člověka je pro pozůstalé tím nejméně přijatelným a současně nejhůře zvládnutelným typem ztráty a vyvolává velmi silné emocionální reakce. Ze zkušenosti vím,
že práce s touto klientelou je mnohem dlouhodobější a intenzivnější, neboť truchlení pozůstalých po sebevrazích trvá mnohem déle, než je tomu
u jiných typů ztrát. Stejně tak si uvědomuji, že sebevražda blízkého člověka je velkým rizikem pro pozůstalého, a to především proto, že se může stát potencionálním spouštěčem právě sebevraždy pozůstalého.