Rodinná terapie je terapeutickým procesem, při kterém terapeut pracuje buď se všemi členy rodiny dohromady, nebo s každým členem zvlášť. Volba této formy závisí především na druhu problému a terapeutické situaci. I přesto, že terapeut někdy pracuje s jednotlivými členy rodiny individuálně, nejedná se o individuální terapii v pravém slova smyslu, neboť práce vždy koreluje s kontextem celé rodiny.

Hlavním cílem rodinné terapie je především snaha o harmonizaci soužití, zlepšení a zachování vztahů mezi jednotlivými členy rodiny, dále předcházení, zmírňování nebo dokonce odstraňování příčin ohrožení a v neposlední řadě i poskytování všem členům rodiny takové podpory a pomoci, která povede ke zlepšení situace uvnitř rodiny, nebo dokonce k její kompletní obnově.

Vyskytne-li se problém u jednoho člena rodiny, v ideálním případě by terapie měla probíhat zároveň i s ostatními členy rodiny. V tomto případě je hlavním cílem nepříznivou situaci vyřešit nebo změnit. Pokud ale rodina nespolupracuje a pomoc je zaměřena pouze na jednotlivce, hlavním cílem této práce je především naučit klienta zvládat situace a fungovat v rodině.

Předmětem rodinné terapie jsou především problémy transgenerační, tj. předávání rodinných vzorců chování z jedné generace na druhou, strukturální, tj. nezvládání nebo konflikt několika rolí a systemické, tj. nevhodná komunikace uvnitř rodiny nebo nezvládnutí rolí v rodině.

Rodinná terapie není všelékem, a proto je nutné si uvědomit, že i když hlavním cílem rodinné terapie je obnova rodinného soužití a snaha o její udržení, může se stát, že se rodina po terapii rozpadne. To může mimo jiné souviset i s tím, že v rámci terapie si klient uvědomí souvislosti, které na vědomé úrovni neměl, nebo si je nepřipouštěl, nebo před nimi prostě jen utíkal. Intervence mnohdy jen urychlí proces, který by stejně nastal,
jen o něco později.